Horník
Horník, a, horníček, čka, m., pl. horníci. Bergmann, Bergknapp, Orthauer. Jg. H-ci kutnohorští, čáslavští. V. H., na Slov. báník, zvl. dělník podzemní. Dle práce: havéř n. havíř pracuje na skále (pravý havíř n. hor- kop); pracující na rudě: kovkop, rudař; pra- cující na uhlí: uhlokop (uhlák, Am. ); na soli: solník; kyzokopové n. kyzáci; nováček (když se ještě nevyučil); starý (vyučený a zkušený); zkusní (který práci zkouší, než se jinému do úkolu dá). Dle platu: šichtovník (placený za práci jistou dobu trvající, 6, 8, 12 hodin), úkolník (který z úkolu pracuje). Dle ložiště: coukovník, slojovník. Dle díla hornického: štolař, střídač, předák, průkopník, šachtář, vrtač, šramař. Dohlížitelé: strážný, podůlný (Steiger), vrchní podůlný. Dolníci jiní: zasa- zovači, tesaři horní, zedníci horní, dopravo- vači, běháč, kolečkář n. táčkář, běháč s hnu- tem (huntovník) č. purník, smykač, vozíkář, hašplíř, narážeč (který naplňuje truhlíky), vyjímač, běhoun, kolovodové, strojvůdce, topič, vodáci, pumpaři, opatrovníci strojův, kováři, zámečníci, hlídači, hutníci, hamrníci, uhlíři. S. N. Vz Hora, Havíř. — H. = držitel vi- nohradu, Weinbergseigenthümer; der Schöffe im Weinbergrechte. Gl. 67., Lumír 1858.